Martin "matez" Jindra

---

• 1. Úvod
• 2. Současný stav
• 3. Výhled do budoucna
• 4. Spolupráce v EU
• 5. Závěr

---

Ke stažení v PDF

2. Současný stav českého eGovernmentu

Je potřeba velmi stručně zmínit, že první zásadní impuls dostal eGovernment zřízením nového Ministerstva informatiky v roce 2003. „Zelená kniha o elektronickém obchodu“ z roku 2002 a „Bílá kniha o elektronickém obchodu“[2] z roku 2003 nastínily kroky, které byly realizovány především za účelem podpory nakupování přes internet a spočívaly zejména v legislativních úpravách. V roce 2003 byl také Ministerstvem informatiky představen dokument „Státní informační a komunikační politika e-Česko 2006“[3], který se zabýval především podporou informační gramotnosti, dostupností a bezpečností komunikačních služeb a elektronickým podpisem. V oblasti eGovernmentu se tato politika věnuje především Portálu veřejné správy a Registru živnostenského podnikání (viz dále).

Ministerstvo informatiky bylo však v roce 2007 zrušeno[4] a jeho agenda se rozpustila mezi ministerstva vnitra, průmyslu a obchodu a pro místní rozvoj.

Koordinační roli pro oblast rozvoje informační společnosti měla převzít nově vzniklá Rada vlády pro informační společnost.[5] Ta však nikdy nezačala prakticky pracovat. Jediným doposud známým výstupem je stručný dokument s názvem „Strategie rozvoje služeb pro informační společnost“[6] z jara roku 2008. V dokumentu, který začíná ambiciózním prohlášením: „Vize: ČR jako jedna z pěti nejlepších zemí EU v úrovni rozvoje eGovernmentu“[7], najdeme projekty a cíle, které představil již projekt Smart Administration (viz dále), ale také požadavky na služby v oblasti zdravotnictví (eHealth), školství a důchodové péče a požadavky na digitalizaci a archivaci datových fondů a elektronické státní pokladny.

Poslední použitelná a ucelená strategie neboli akční plán, který se dotýká oblasti eGovernmentu, je tedy ze dne 11. července 2007, kdy jej pod názvem „Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby“[8] přijala Topolánkova vláda. Dokument shrnuje dosud probíhající aktivity, ale definuje rovněž nové příležitosti ke zlepšení doposud nedostatečně řešených problémů. Úzce souvisí s projektem Smart Administration[9] na roky 2007 – 2015, který je finančně podporován z evropských fondů. I když se strategie zaměřuje na širší okruh veřejné správy, do kterého patří oblasti jako boj s byrokracií a korupcí, efektivní administrativa, lidské zdroje, zavádění strategického plánování aj., dotýká se strategie i oblasti eGovernmentu (a to i z pohledu živnostníků a firem). Mezi hlavní cíle si klade eGovernment jako bezpečný a jednoduchý přístup k veřejným službám prostřednictvím sítě internetu (datové schránky, elektronický podpis), elektronizaci procesních úkonů mezi úřady (KIVS), zrovnoprávnění listinné formy dokumentů s elektronickou (konverze písemností), systém elektronické justice (eJustice), vytvoření centrálních registrů veřejné správy (základní registry), síť kontaktních míst (Czech POINT) ad.

Je třeba konstatovat, že velká část eGovernmentových projektů z uvedené strategie byla již zprovozněna a k realizaci zbylých není daleko. Problémy do programu českého eGovernmentu vnáší ekonomická krize a nutnost šetřit, proto se do budoucna uvažuje o silném propojení s Českou poštou, ta by se mohla stát dominantním provozovatelem většiny služeb. Jaroslav Mráz, vrchní ředitel sekce pro informatiku a eGovernment Ministerstva vnitra k tomu dodává, že: „Česká pošta musí prokázat, že to zvládne. Pokud se ukáže, že ne, pak budeme hledat jinou cestu. Ale strategie České pošty směrem do budoucna je postavena na tom, že bude realizovat takové (eGovernmentové), pro stát zásadní projekty.“[10]

2.1 Elektronický podpis

Elektronický podpis patří mezi nejstarší služby[11], které mají podpořit eGovernment v Česku, i přesto se stále nejedná o příliš rozšířenou a používanou funkcionalitu. ePodpis[12] připojený k dokumentu zajišťuje autenticitu fyzické osoby a integritu podepsaného dokumentu, což znamená, že zaručuje neměnnost dokumentu po podepsání. Elektronický podpis se vždy váže pouze na fyzickou osobu, zatímco právnické osoby a orgány veřejné moci mohou využít elektronické značky. Navíc muže být součástí dokumentu i časové razítko, které prokazuje datum podepsání. Pro elektronické podepsání dokumentu (např. textového .doc nebo .pdf dokumentu) a odeslání směrem k orgánům veřejné moci (např. v případě podání daňového přiznání přes elektronickou podatelnu finančního úřadu) je zapotřebí mít kvalifikovaný certifikát od akreditované certifikační autority (ty jsou v ČR pouze tři a jednou z nich je i Česká pošta). Kvalifikovaný certifikát má platnost jeden rok a fyzickou osobu stojí 396 Kč, zatímco tu právnickou 1788 Kč.[13] Existují ještě tzv. komerční certifikáty, které jsou levnější a se kterými je také možné elektronicky podepisovat dokumenty, ty ale veřejná správa neuznává.

Z výše uvedeného je zřejmé, že práce s elektronickým podpisem resp. s certifikáty je složitá, vyžaduje finanční výdaje a každoroční prodlužování certifikátů. Na druhou stranu přibývá množství úřadů a agend, které je možné obsloužit elektronicky. Z pohledu podnikatele patří mezi nejzajímavější možnosti odeslat přes Portál veřejné správy daňové přiznání a přihlášky a odhlášky k nemocenskému pojištění, přes Daňový portál datovou zprávu s přiznáním k DPH, přes elektronické podatelny komunikovat s krajskými a obecními úřady anebo přes e-mail poslat fakturu s elektronickým podpisem svému odběrateli.

2.2 Informační portály

Mezi další první projekty realizované v zájmu eGovernmentu patří portály, které byly a jsou realizovány především za účelem uceleně podávat občanům a firmám garantované informace.

2.2.1 Portál veřejné správy

Portál veřejné správy na adrese www.portal.gov.cz, který jako jediný zásadní web státní správy používá doménu druhého řádu .gov.cz[14], slouží v ostrém provozu od roku 2004 jako „jednotná vstupní brána do elektronického úředního světa České republiky pro občany, podniky i instituce, kteří jeho prostřednictvím mohou komunikovat s veřejnou správou.“[15] Podstatné je, že poskytuje aktuální a ověřené informace z oblasti veřejné správy, dále nabízí adresář orgánů státní správy a samosprávy, kompletní sbírku zákonů, přes 300 životních situací a jejich řešení s ohledem na veřejnou správu, mapy s nejrůznějšími vrstvami (např. hluk, hřbitovy, povodně, pošty, ekologické zátěže aj.) a pro podnikatele důležité a již dříve zmiňované elektronické podání.

V současné podobě působí portál zastarale, potřeboval by vylepšit jak z hlediska optimalizace pro vyhledávače (SEO), tak z hlediska uživatelské přívětivosti a komfortu (UI) a prožitku (UX).

2.2.2 Registr živnostenského podnikání

Registr živnostenského podnikání na adrese www.rzp.cz, zřízený v roce 2005, si svou přehledností a rychlým použitím získal přízeň velkého množství lidí (svědčí o tom celá řada matoucích webů, které se maskují jako oficiální RŽP). Pro podnikatele (a nejen pro ně) slouží jako nástroj rychlého ověření podnikajícího subjektu s živnostenským oprávněním přes jeho IČ nebo přes jiné kontaktní údaje. Další funkcí je možnost podat elektronické podání vůči živnostenskému úřadu (např. při zahájení živnosti nebo při změně údajů) přes elektronickou podatelnu. K tomu je ale potřeba mít elektronický podpis. Jednodušší se tedy zdá podávání přes datové schránky anebo přes Czech POINT.

2.2.3 Česká daňová správa

Portál České daňové správy na adrese cds.mfcr.cz působí velmi robustně a na první pohled z něho bude uživatel velmi zmatený. Pro podnikatele se tu ale dají najít užitečné informace a nástroje. Mezi ty nejdůležitější patří databáze aktuálních daňových tiskopisů, daňové kalendáře a kalkulačky, seznam finančních úřadů a jejich úřední desky, daňové sazby a třeba i vyhledávání plátců DPH. Součástí je i Daňový portál[16], přes který, jak již bylo zmíněno, je možné za pomoci elektronického podpisu podávat nejrůznější daňová přiznání. Dále je pak možné získat informace o tom, zda finanční úřad k určitému dni eviduje na osobním daňovém účtu nedoplatek, přeplatek nebo zda je tento účet vyrovnán. Je ale zřejmé, že většina informací patří odborníkům, a to především účetním a daňovým poradcům.

2.2.4 Businessinfo.cz

Businessinfo.cz je od roku 2001 portál provozovaný agenturou CzechTrade, přeneseně tedy Ministerstvem průmyslu a obchodu, který slouží především jako informační zdroj na podporu podnikání a exportu. Působí přehledně a navíc nabízí i velmi obstojnou anglickou mutaci. Mezi důležité nástroje patří, jako na PVS, možnost vyplňovat nejrůznější formuláře a přiznání a rovnou je elektronicky podepsané odesílat. Na jednom místě je možné získat informace z databáze podpor a dotací (a to jak ze strukturálních fondů EU, tak i ze státního a krajských rozpočtů), pro exportéry nabízí portál denně aktualizovanou databázi poptávek ze zahraničí (kupříkladu zde hledá vietnamská firma výrobce léků, francouzská firma tisk katalogů, maďarská firma oděvy a pomůcky pro nastávající maminky a čínská firma má zájem o uhlíkové saze, ze kterých by vyráběla plastové roury) a stejně jako na PVS tu je databáze životních situací, tentokrát ale pro podnikatele (např. jak si obstarat elektronický podpis anebo požádat o zápis ochranné známky).

Do budoucna se počítá s rozvojem portálu podle analýzy[17] zaměřené na proveditelnost, technickou stránku a na hodnocení obdobných portálů ve světě. Portál by měl být propojený se sociálními sítěmi YouTube, Facebook a Twitter, měl by nabízet více video obsahu a audio podcastů, stránky by měly být optimalizovány pro zobrazení v mobilech a rozšířeno by mělo být diskusní fórum.

2.3 Czech POINT

Czech POINTy[18] neboli české podací ověřovací informační národní terminály jsou fyzickým kontaktním místem výkonu veřejné správy, kde každý člověk může získat informace a kde může učinit podání ke státu. Tyto počítače s obsluhou je v tuto chvíli možné najít na 6 449 místech[19], nejčastěji na obecních úřadech, pobočkách České pošty, u notářů, v Hospodářské komoře a na zahraničních zastupitelstvech (do budoucna se uvažuje i s umístěním do bank a tedy do komerčního sektoru, ovšem za roční poplatek 2 mil. pro každou bankovní instituci[20] a za podmínky novelizace zákona). Czech POINTy poskytují nejčastěji výpisy z trestního, obchodního, insolvenčního a živnostenského rejstříku, z katastru nemovitostí, z nasbíraných bodů v dopravních přestupcích aj. výpisy. Dále pak také provádějí konverzi dokumentů z listinné do elektronické podoby a naopak, registrují žádosti o zřízení datové schránky, ověřují podpisy a kopie dokumentů ad. Podnikatelům usnadňují kontaktní kiosky komunikaci se svým živnostenským úřadem, kdekoliv totiž mohou podat jakékoliv podání vůči ŽÚ, například tedy ohlášení živnosti, změnu údajů, nahlášení provozovny, žádosti o koncese aj.

Do budoucna se počítá s dalším rozšiřováním míst, kde bude možné Czech POINTy najít (např. v bankách), s rozšiřováním dostupných agend, přístupem do základních registrů (viz dále) a s vytvořením online verze kiosku pod názvem CzechPOINT@home, který by zajišťoval online přístup (nutné je ale vyřešit autorizaci osob, ta proběhne nejspíše přes elektronický občanský průkaz a bezpečnostní heslo – viz dále).

2.4 Datové schránky

S ohledem na podnikání se beze sporu jedná o nejzásadnější projekt českého eGovernmentu. Úřadům i podnikatelům by měly datové schránky ulehčit, zrychlit a zlevnit vzájemnou komunikaci. V porovnání s projektem podobného rozsahu Czech POINT je ale na datové schránky nahlíženo kriticky.[21] Vytýkána jim není ani tolik ona povinnost jako spíše technické a softwarové nedokonalosti a složitost.

Datová schránka[22] jakožto elektronické úložiště (velmi zjednodušeně e-mail) slouží ke komunikaci mezi veřejnou správou, podnikajícími fyzickými i právnickými osobami, fyzickými osobami, advokáty a daňovými poradci. Povinna je pouze pro orgány veřejné moci a podnikající právnické osoby (např. s.r.o. či a.s.). Ze zákona jsou orgány veřejné moci povinny odesílat dopisy přednostně elektronickou cestou do datových schránek s tím, že se automaticky předpokládá přečtení a vzetí na vědomí adresáta po 10 dnech po doručení (tzv. fikce doručení). Jedním z důvodů pro zřízení této služby, s ostrým provozem od 1. listopadu 2009, byly právě vysoké náklady a obtíže spojené s listovním doručováním dokumentů.

Nicméně postoj k datovým schránkám v České republice můžeme považovat za unikátní. Povinnost používat datové schránky mají všechny podnikající právnické osoby a orgány veřejné moci (čili prezident, Poslanecká sněmovna, Senát, vláda, ministerstva, Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad, ombudsman, soudy, státní zastupitelství, krajské, obecní, živnostenské, finanční aj. úřady[23]) a to bez možnosti používat některé alternativní kanály komunikace, alespoň směrem od úřadu k právnickým osobám. Elektronický dokument je závazný a má garantované přečtení. Navíc neexistovala ani roční lhůta, po kterou by vedle sebe koexistovaly listinné i elektronické komunikace. I z toho důvodu bývá projekt datových schránek kritizován. Komunikace mezi samotnými podnikajícími subjekty prostřednictvím schránek je pak dobrovolná a byla zavedena od 1. ledna 2010.

Datová zpráva se skládá z přílohy a obálky. Přílohou se rozumí jeden ze zhruba dvaceti možných dokumentů (např. DOC, PDF, MP3 nebo JPEG), který je vytvořený předem na počítači a obálkou se rozumí elektronická značka a časová značka (kvalifikované časové razítko). Vůbec se tedy v datové zprávě nevyskytuje tělo zprávy, tak jak jej známe z e-mailu. Odesílatelé a adresáti jsou pak označování identifikátorem (nejčastěji identifikačním číslem - IČ). Provozovatelem datových schránek je Česká pošta, a to i z toho důvodu, aby se jí kompenzovaly ztráty spojené s poklesem listinné korespondence.[24]

Prvním zásadním problémem z pohledu uživatele je celková složitost přístupu do datové schránky. K přihlášení sice stačí uživatelské jméno a heslo, ale při prvním zadání url www.mojedatovaschranka.cz se objeví výstraha o nedůvěryhodném připojení a o neúplném certifikátu. Po složitém schvalování bezpečnostních výjimek v prohlížeči je teprve možné se přihlásit. A navíc pro plnohodnotné prohlížení a odesílání zpráv je nutné mít v prohlížeči nainstalovaný zásuvný modul (plugin) 602XMLFiller. Není tedy možné plnohodnotně datové schránky využívat na veřejných počítačích, kde uživatelům nepovolí instalaci zásuvných modulů.

Jeden z návrhů Národní ekonomické rady vlády (NERV) navrhuje využít datové schránky v oblasti zadávání veřejných zakázek. Každá zakázka by pak dostala svoji datovou schránku, přes kterou by probíhala jediná možná komunikace s dodavateli a do které by mohl kdykoliv nahlížet i Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Zvýšila by se tak transparentnost a snížila korupce. V souvislosti s uvažovaným přesunem celé agendy na Českou poštu se také mluví o zpoplatnění odesílání (komunikace mezi soukromými subjekty již zpoplatněna je, zvažuje se zpoplatnění komunikace směrem od úřadů k podnikatelům).

2.5 Evropská směrnice o službách a JKM

Dne 28. prosince 2009 začala i v České republice platit Směrnice o službách na vnitřním trhu (2006/123/ES)[25], kterou schválila Evropská rada a Evropský parlament dne 12 prosince 2006. Základním cílem směrnice je zliberalizovat trh se službami v rámci celé Unie. Služby totiž tvoří v současné době zhruba 70% HDP Evropské unie[26] a mají tak velký potenciál přispět k jednotnému trhu EU, který je jedním ze základních pilířů a cílů. Jednotný trh totiž přispívá k rychlejšímu šíření inovací, informačních a komunikačních technologií a zvyšuje produktivitu.[27] I díku tomuto opatření se měla Evropská unie stát do roku 2010 nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou světa.

Zásadní překážkou v prosazování liberalizace trhu služeb byly a jsou velké rozdíly ve státních předpisech a administrativa spojená se zakládáním a provozováním podnikání. Směrnice hovoří o dvou typech podnikání, jednak se jedná o dočasné a krátkodobé poskytnutí služby (například oprava fasády českým zedníkem v Rakousku) anebo o zakládání provozoven, poboček či jiných organizačních složek (čili usazování se natrvalo) firmy (například když český e-shop zřídí slovenskou filiálku).

Směrnice tedy nařizuje členským státům přezkoumat vlastní legislativu a odstranit diskriminační předpisy a překážky a zrušit či významně omezit povolovací režimy. Dále je součástí směrnice i nařízení o zřízení tzv. Jednotných kontaktních míst, která mají sloužit jako prostředník a informátor při vyřizování žádostí o podnikání mimo mateřský stát.

JKM má dvě základní funkce: „poskytování informací, které klient potřebuje k tomu, aby mohl podnikat a zprostředkování kontaktu s příslušným úřadem, který se povolováním konkrétních činností zabývá.”[28] JKM využívají jako komunikační kanál především internetový evropský systém IMI pro výměnu informací o vnitřním trhu.[29] Uvedená kontaktní místa mají svoji fyzickou i elektronickou podobu. V České republice převzal elektronickou verzi portál Businessinfo.cz, o kterém jsem psal již dříve. Přes tyto stránky je možné odesílat dotazy ohledně podnikání v rámci EU s garancí kvalifikované odpovědi. Fyzických kontaktních míst je celkem 15, jsou vždy v krajském městě a spadají pod živnostenské úřady. Seznam JKM v rámci celé Unie je možné dohledat na stránkách Evropské komise.[30]

Představy o zcela jednotném trhu EU však nenaplnila ani výše zmíněná směrnice. Obsahuje totiž celou řadu výjimek. Tak například jsou ze služeb s volným pohybem odstraněny služby audiovizuální, zdravotnické, z oblasti dopravy, hazardních her či bezpečnostních agentur, finanční služby anebo služby elektronických komunikací (vcelku logicky sem pak nespadají služby neekonomické a ve výkonu veřejné moci, jako např. školství). Problematická jsou i JKM, jen zhruba polovina webů je i v jiné, než národní mutaci a v takovém Rumunsku nefunguje systém do teď.

I Evropská komise si uvědomuje, že představy z roku 1992, kdy pod taktovkou Jacquese Delorse vznikala první opatření pro jednotný trh, nejsou stále naplněny. A tak pod vedením komisaře pro vnitřní trh vznikl „Akt o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně-tržní hospodářství“[31], který navrhuje, jak by měly být do roku 2012 odstraněny všechny překážky jednotného trhu (nejenom tedy služeb, ale i zboží a kapitálu). Zaměřuje se především na otázku evropského patentu (v současné době neexistuje žádný jednotný patent, který by platil ve všech členských zemí, vynálezce tedy musí vynaložit značné prostředky na překlady a registrace v každé jednotlivé zemi), autorského zákona a s ním spojený prodej umění přes internet, plagiátorství, standardizace norem pro výrobky a letadla, společný daňový základ pro firmy pro výpočet DPH, revidování dopravní a energetické sítě, jednotný trh pro hypotéky a na řadu dalších otázek.

---

---